+ roku 2016
byla jsem na prvním maturáku a moc se mi to líbilo
jela jsem se svou novou třídou na lyžák, což byla dost sranda
spoustu procházek s rodinou
začala jsem chodit na latino-jazz tance. nikdy jsem neudělala lepší rozhodnutí. i přesto, že jsem se bála nových lidí a toho, že neumím tancovat, je to něco skvělého
pokračuji v gymnastice a nechci asi nikdy skončit
v létě jsem měla mou první brigádu v životě - práci v knihkupectví
jeli jsme stanovat s tátou a bylo to skvělé
byla jsem na literárním festivalu Humbook a potkala jsem Rutu Sepetys a Christophera Paoliniho a taky Tomáše, mýho internetovýho kamaráda
ukončila jsem úspěšně taneční!
lyžování. miluju lyžování.
viděla jsem spoustu, ale SPOUSTU nových i starých filmů
přečetla TOLIK knížek
poslechla TOLIK HUDBY
byla jsem poprvé na hokeji!
se sborem jsme hráli mnohokrát úspěšně muzikál a hrozně se to povedlo
i got over him
byla jsem dvakrát na čokoládovém festivalu
přespala jsem u kamarádky a kamarádky zase přespaly u mě a měly jsme vodní bitvu a snědly jsme celý dort
dostala jsem plyšové prasátko k narozeninám a hrozně jsem se rozbrečela štěstím
deset dní jsem zvládla cvičit podle Jillian. nevyhovovalo mi to, ale jsem hrdá že jsem to dala!
udělala jsem si vlastní herbář!
byli jsme o prázdninách na statku, kde jsem se setkala s malými prasátky a tak propukla moje nekonečná láska k nim
poprvé jsem se podívala na svět knihy, kde jsem opět potkala Tomáše
jela jsem SAMA vlakem do Prahy a i metrem A VŠECHNO JSEM TO ZVLÁDLA A NESLOŽILA SE Z TOHO
s kamarádkou jsme navštívily galerii s výstavou děl od Salvadora Dalího a Andyho Warhola <333
první ples s tancováním - nejvíc užitý večer
začala jsem chodit na francouzskou konverzaci a s překvapením zjišťuji, že docela rozumím
rozhodla jsem se, že opravdu pojedu na ten rok do Francie. uh. bože můj em co si to děláš.
byla jsem se podívat na opravdových gymnastických závodech a bože můj to bylo úžasný. a moje devadesátiletá trenérka mě potom odvezla i s kámojdou domů. autem. !!!
jeli jsme s rodinou na týden do maďarska a bylo to naprosto skvělé!!!
moje úžasná kamarádka odjela na rok do Německa, ale její rozlučková akce byla skvělá.
moje sestřenice měla krásnou, nádhernou svatbu.
ze které jsme babi vytvořili s tátou fotoknihu a dali jí to k Vánocům, což jí udělalo ohromnou radost.
začala jsem se chodit dívat do tanečních na ostatní a šla i na jejich závěrečné a tak
navštívila jsem Terezín a objevila spoustu informací a příběhů o mém pradědečkovi
byla jsem na mém prvním "slamu" a božee to bylo skvělý
brácha oslavil třinácté narozeniny
a táta padesáté
a já šestnácté
a přijdu si hrozně stará a že jsem nic nedokázala ale panebože, to je zase jenom pocit.
se sborem jsme měli nádherný vánoční koncert ve velkém divadle a zvládla jsem sólo před CELÝM PLNÝM DIVADLEM A NESLOŽILA JSEM SE Z TOHO
byla jsem se podívat na představení v novém divadle a poslaly jsme s mamkou sestřence, která tam zpívá, kytku <3
byla jsem po dlouuhé době v Regensburgu, tentokrát na vánočních trzích! a hrozně moc mi to připomnělo jak jsme tam jezdívali se sborem
oslavila jsem krásné Vánoce, a dostala spoustu nádherných dárků a vůbec si to nezasloužím.
POJEDU NA KONCERT THE 1975. Sice až v únoru, ale POJEDU
miluju mojí rodinu. miluju na nich všechno, i když je někdy nesnáším. jsou prostě moje rodina.
mám tričko a tašku s nápisem ARCTIC MONKEYS
miluju bukowskiho poezii
začala jsem pít kávu. prostě mi začala chutnat.
tak nějak jsem se dostala přes všechny lidi, který nemám ráda a nechala jsem je za sebou. doufejme že už napořád.
rozhodla jsem víc fotit. přírodu, lidi, věci. všechno.
stále si stojím za názorem, že opíjet se do němoty a pak někde zvracet nebo se s někým někde vyspat, je blbost. a nehodlám to kdy udělat. a je mi absolutně ukradený, že všichni moji kamarádi to dělají a myslí si, jak moc je to skvělý. není. zábava je i v něčem jiném než v alkoholu, vážně.
začala jsem se mít ráda. a u tohohle bodu skoro brečím jakou mám ze sebe teď radost, protože konečně, KONEČNĚ KONEČNĚ a k**va teď jsem začala fakt brečet
prostě už jsem se přestala nenávidět. mám ráda svoje tělo a svou postavu - samozřejmě, jsou dny, kdy je to na nic a tak, ale všeobecně - nenadávám na svoje tělo. už nikdy víc.
po psychické stránce si myslím, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale jsem na sebe hrdá, že už zvládám úzkost - opět, jak kdy, ale všeobecně - jde to, a hlavně, hlavně mi došlo, že nakonec vždycky skončím jenom sama se sebou a nikdo mě nemůže spravit nebo dát dohromady (ano, teď to zní jako ohromný klišé, ale je to pravda) a že to můžu jedině já sama. a že bych už se sakra měla přestat nenávidět, protože když nakonec zůstanu sama - měla bych se mít pořád na koho spolehnout. na sebe.
už se zkrátka tolik nenávidím. ti, kteří to nezažili, nemůžou asi plně pochopit, jaká obrovská úleva to najednou je. taková, že byste opravdu brečeli.
snažila jsem se, opravdu hodně, být více pozitivní. někdy se mi to dařilo více, někdy méně. ovšem mám ze sebe radost. zvládla jsem úzkost, a ty příšerné stavy, které nechci raději ani nijak jmenovat. poznala jsem nové lidi. aspoň myslím.
shrnuto, rok 2016 nebyl nijak zlomový ale ani nijak příšerný nebo hrozný. myslím, že by mohl být i lepší (ta škola to kazí) ale jsem si jistá, že jsem dělala co jsem mohla aby byl tím nejpřijatelnějším rokem.
em
31. 12. 2016
