#16 Ze života

Dnešní článek bude jen takový povídací, co se stalo a nestalo. Nenapadlo mě, o čem jiném psát, takže tady máte takové malé shrnutí co se událo.

Posledních pár týdnů je mi fajn. Byla jsem sice dlouho nemocná, ale aspoň jsem mohla být doma a číst a koukat na videa nebo filmy, dát si načas se snídaní a trochu mít taky čas na sebe ( i když jsem teda pět dní z osmi ležela v posteli a vypadala jako mrtvola).

Taky jsem si za tu dobu stihla poslechnout spoustu nových alb, o dvou z nich jsem psala v minulém článku, stejně jako o knížkách co jsem přečetla v článku ještě předtím. Plánuju rozhodně co nejdříve vydat knižní radosti, protože jsem přečetla další dvě skvělé a zajímavé knížky a moc se s Vámi chci podělit o svůj názor. To je prozatím jediný článek, který Vám opravdu můžu slíbit, že vyjde.

Zanedbávala jsem hru na klavír (moje piáno můžete vidět na fotce. Je rozladěné, nefungují mu některé klávesy ale nevyměnila bych ho) a úspěšně přežila první pololetí ve škole. Hrozně se těším na jarní prázdniny, protože budeme s rodinou lyžovat a lyžování je moje naprostá srdcovka.

Lyžuju od nějakých tří let a je to jeden z mála sportů, který mi vždycky přinese neuvěřitelný pocit štěstí a adrenalinu. Taky jezdím pěkně rychle a nechci se vidět až se někde vymlátím.

Táta odjel na tři týdny do lázní. Hrozně mi chybí.

Neumím matiku.

S kamarádkou jsme navštívily novou kavárnu a ta stejná osůbka se taky úplně nádherně ostříhala nakrátko.

Dnes večer jdu na závěrečný ples do tanečních snad půlce svojí třídy a dalším kamarádkám, takže se moc těším.

Chci si koupit nějakou roztomilou rostlinku. A začít víc fotit!

V sobotu máme ples taneční školy kam chodím. Jsem ohledně toho hrozně nervózní ale zároveň se příšerně těším!

Taky jsem odevzdala přihlášku a motivační dopis na rok do Francie. Jsem hrozně zvědavá jak to nakonec dopadne.

Příští pondělí mi končí francouzská konverzace, která mě ale neskutečně bavila.

Byla jsem po dvou měsících na gymnastice, odřela si kolena i prsty na nohou, ale konečně jsem viděla holky a udělalo mi to hroznou radost <3

Shlédla jsem celou první sérii seriálu Stranger Things a PANEBOŽE tohle je první seriál, který jsem viděla zatím celý a bavil mě a i když se u toho strašně bojím, je to prostě naprosto boží.

To by bylo ve zkratce posledních pár týdnů v mém životě. Mějte se krásně!

Em

#15 Hudební radosti | The 1975 & Sia

Vítám vás u nového článku! Sice po deseti dnech, ale jsem poslední dobou ráda, že vůbec něco napíšu - nemám nějak žádné nápady a inspiraci. Každopádně jsem přemýšlela, co mi v poslední době udělalo radost a napadlo mě - hudba.

Není nad hudbu. Pokaždé mě to přenese úplně někam jinam. A protože jsem byla poslední dobou hodně nemocná, poslechla jsem si spoustu nových písniček od mých oblíbených interpretů, ale především jsem zvládla i celá alba, což je něco na co člověk prostě nemá úplně v běžném životě čas.

Miluju skupinu The 1975 ale klidně se vám tady přiznám, že když jsem poprvé slyšela jejich druhé album I like it when you sleep, for you are so beautiful yet so unaware of it, vůbec se mi až na pár písniček nelíbilo. Před pár týdny jsem tomu ale dala šanci znova jako celku a jsem nadšená. Myslím, že to tak mám spoustu lidí - že se jim některá hudba začne líbit až po čase. Je to zvláštní, ale je to tak.

Z téhle písničky a ještě z téhle živé verze naprosto umírám.

"Loving Someone"

Jak prohlásila jedna moje kamarádka, hudba od The 1975 je úplně jiný svět, jiná realita. A to se mi na tom asi tak líbí. Je pravda, že některé, pouze instrumentální písničky, mi moc nezní, ale celkově to k sobě prostě patří a vytváří to takový neobvyklý svět. A já už jsem si celé album natolik oposlouchala, že si teď budu muset dát pauzu, aby se mi úplně nezošklivilo - i když, jde to vůbec?

Dalším hudebním objevem je pro mě Sia. Znám od ní hlavně písničky, které dokola přehrávají v rádiích, a nikdy předtím jsem od ní neslyšela celé album. Takže jsem se rozhodla pro This is acting a úplně jsem se zamilovala. Sia má tak nádherný hlas a všechny písničky z alba se mi líbí v tom, že dokáží v člověku neskutečně probudit život. Úplně vás donutí tancovat i když tančit neumíte, zpívat i když jindy nezpíváte. Jsem z toho úplně mimo.

Neumím a ani nechci rozebírat alba jako kdybych byla někdo, kdo se tím živí, zkrátka bych jen chtěla pomocí těchto článků i na vás převést radost z jednotlivých hudebních kousků a třeba si je taky zamilujete!

Mějte se krásně!

Em

----------------
Zdroje obrázků 1 2
Videa - Youtube

#14 Knižní radosti | Sedmilhářky & Šťastně až navěky

 

Vítám vás u nového článku, kterým budou knižní radosti. Dneska budu psát o dvou naprosto odlišných knihách, každopádně obě mají rozhodně něco do sebe.

Nejdříve bych začala knihou Šťastně až navěky od Kiery Cassové. Kdo neznáte sérii Selekce od stejné autorky, tato kniha by vám toho moc neřekla - jsou to dodatečné povídky o vedlejších (ale i hlavních) postavách, které se v celé sérii vyskytly, a i mně, a to jsem Selekci četla někdy před půl rokem, dělalo problém vzpomenout si důkladně na všechny detaily a pospojovat si to. Takže tuto knihu doporučuji přečíst až poté, co zvládnete Selekci, Elitu a První.

Kniha povídek ze světa Selekce. Než se America přihlásila do Selekce, jiná žena musela projít touto soutěží, aby se stala královnou. Aspen nikdy nevěřil, že se vymaní z chudoby, která provázela všechny příslušníky jeho kasty. Avšak poté, co se stane strážcem, dokáže, že kasty nemusí určovat lidskou budoucnost. Marlee Tamesová se přihlásila do Selekce a prince Aspena zbožňovala, ale nikdy by si nepřipustila, že se může zamilovat i do někoho jiného. Princ si nikdy nemohl vybrat, co bude dělat – o všem rozhodoval jeho otec, ale nyní nastal okamžik, kdy vše musí vzít pevně do svých rukou. 
Bonusové scény, epilog, mapy a ilustrace navíc!

Kniha se mi ale i tak líbila, stejně jako Selekce - je to taková příjemná oddychovka, nemůžete od toho úplně čekat něco velkého, je to takové nenáročné, milé čtení. Rozhodně milé. A upřímně, všichni knihomolové takové knihy vždycky jednou za čas ocení. Je hrozně vyčerpávající číst pořád těžké knihy, nebo knihy se složitou zápletkou a spoustou náročných postav.

Co mě ještě příjemně překvapilo byly ilustrace. Naposledy jsem ilustrovanou knížku četla někdy v sedmé třídě a ani si nejsem jistá jestli je to pravda. Zde se vyskytly převážně ilustrace jen postav, o kterých se v jednotlivých povídkách psalo - a byly hrozně hezké. Knížce to dodalo na originalitě, takže myslím, že pro fanoušky Selekce je to něco skvělého. A kdo jste Selekci ještě nečetl - okamžitě to napravte!

Další knihou jsou Sedmilhářky od Liame Moriarty. O téhle autorce jsem toho četla mnoho - a samé pochvalné recenze a názory, hlavně i na její dvě další knihy, Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla. Já jsem v knihovně narazila právě na Sedmilhářky a tak jsem se rozhodla to zkusit.

Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi.
Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery.
Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití.
Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.

Nevěděla jsem, co od knihy vlastně pořádně čekat, ale příjemně mě překvapila. Autorka píše skvěle - opravdu, opravdu hodně dobře. Popsala výborně nejen celé prostředí komunity rodičů a školy, o kterou zde hodně jde, ale hlavně úžasně vystihla postavy. Snad nikdy jsem se nesetkala s takovým pocitem, že ty postavy jsou jako živé Úplně jsem si je dokázala všechny představit, a hlavně byl na nich vidět obrovský vývoj v celé knize, docházelo zde k odhalování spousty tajemství, která by vás prostě jen tak nenapadla. 

Příběh hezky poukazuje na dnešní společnost a na problémy, o kterých mnohdy ani nemáme tušení. Je jisté, že se tohle čtení možná více hodí pro dospělé - lépe to asi pochopí, řeknou si "Přesně tohle prožívám", ale i mě v mých šestnácti letech to zaujalo a příjemně překvapilo. Zápletka nakonec vyústí v hodně zajímavý konec a autorčin styl psaní mě prostě oslovil a těch 450 stran jsem přečetla za dva dny (ale jsem nemocná a mám spoustu času, takže to se tak úplně nepočítá.)

Obě dvě výše uvedené knihy vám můžu s klidným svědomím doporučit. Knížky miluju, ještě víc miluju psát o nich a sdílet své názory s ostatními. Doufám, že si najdu na čtení dost času, kvůli škole je to celé takové náročné, a budu přispívat svými "recenzemi" častěji.

Doufám, že Vás tenhle článek příliš neunavil nebo nevyčerpal, ale já prostě ty knížky miluju.

Mějte se krásně,

Em

-----

Zdroje obrázků a anotací: Goodreads

#13 Goals for 2017

Kdysi jsem si psala seznamy věcí, kterých chci za určitý rok dosáhnout. Letos ale tak nějak nevím, co bych vlastně chtěla - rozhodla jsem se přijmout věci tak jak přijdou a mým hlavním cílem je být hodně pozitivní. Co nejvíc to jde, užívat si maličkostí a zkrátka žít a nevšímat si těch lidí, kteří se vám snaží zkazit náladu nebo znepříjemnit život.

Což někdy bývá dost těžké - já osobně jsem hlavně člověk, který si všechno bere moc doslova a moc nad vším příliš přemýšlí. Ale poslední dobou jsem se docela dost dokázala odpoutat od negativních lidí a názorů a dělá mi to radost. Já sama si dělám radost.

Přestala jsem se trápit se školou, s lidmi, kteří nenaslouchají - zkrátka jsem se rozhodla, že to co budu v životě dělat bude proto, abych dokázala něco sama sobě a ne ostatním. A myslím, že to je to nejdůležitější.

Mým hlavním cílem je splnit si v roce 2017 nějaké sny. Jeden už mám z části splněný - dostala jsem k Vánocům lístek na koncert The 1975, což je moje oblíbená skupina a hrozně se těším <3 Další, pro mě aktuálně neskutečně důležitou věcí, je dostat se do programu "Rok ve Francii."

Jedná se o něco, co by změnilo celý můj dosavadní život ale hlavně i mě. Jsem si jistá, že by mi to přineslo spoustu zkušeností a hlavně bych se skvěle naučila jazyk a poznala spoustu nových lidí a možná i dospěla.

Rozhodla jsem se, že tedy udělám všechno pro to, abych se tam dostala. Samozřejmě, že se toho bojím, děsí mě to, ale zároveň vím, že jinak se přes všechny ty moje věčné "strachy" prostě nepřenesu, než když pojedu někam úplně sama.

Takže tak. Shrnuto, co mě čeká a možná i mine, ale...chápeme se.

Em