Tak i já musím napsat článek o prvním ročníku knižního festivalu Humbook, který se konal v sobotu 15. října v Praze a kam jsem vyrazila plná očekávání a nadšení. Protože já miluju knížky, miluju takovéhle akce a navíc tam měli být moji dva oblíbení zahraniční autoři - Ruta Sepetysová a Christopher Paolini a ještě spoustu dalších skvělých lidí (blogerů, překladatelů...), které spojuje jediné - knížky. Takže v okamžiku kdy mi o akci kamarád napsal jsem jasně věděla, že udělám všechno proto abych se tam dostala.
Cestovala jsem úplně poprvé v životě sama vlakem - z mého města to trvá do Prahy tak hodinu a půl rychlíkem. Cestu jsem zvládla naprosto bez problémů a jsem na sebe vážně hrdá, protože se to obešlo bez panických záchvatů a jakékoliv úzkosti což je v mém případě dost velký úspěch.
Na nádraží v Praze už na mě čekal můj internetový kamarád, kterého jsem viděla teprve podruhé v životě ale je to jeden z nejúžasnějších lidí, které znám a vážně ho mám hrozně ráda. A teď jsem s ním mohla strávit celý den!
Dojeli jsme metrem na místo dění, kde jsem potkala další kamarádku toho mého kamaráda, která je mimochodem taky moc fajn. Sál Elektra byl docela malý, ale ani mi nepřišlo, že by tam bylo tolik lidí.
V půl třetí měla mít program Ruta Sepetysová a tak jsme do té doby strávili čas tím, že jsme si nechali udělat "tetování", prohlédli si další stanoviště a objevili kouzlo Instagrafu (řeknu vám, tu věc chci domů). Jde o to, že zveřejníte fotku na Instagram, přidáte k ní hashtag (v tomto případě to bylo #humbook a #humbookfest -> pokud byste chtěli vidět více fotek, najděte si na Instagramu) a přístroj vám na místě fotku vytiskne, takže to vypadá jako polaroid vzpomínka. Mám jich asi pět a jsem z nich nadšená.
Taky jsem potkala spoustu lidí / blogerů, které jsem předtím naživo neviděla a jen četla jejich blogy - nejvíce v období kdy jsem sama měla knižní blog, který už bohužel nevedu přes rok. Sami vidíte, že ani tenhle blog není úplně aktivní, ale co se dá dělat.
Pak už měla besedu Ruta a musím říct, že je vážně hrozně milá, úžasná a prostě naprosto skvělá. Četla jsem od ní V šedých tónech a rozhodně vám knížku musím doporučit. Mluvila nejen o svých knížkách ale celkově o psaní, byl prostor i na dotazy a po křtu její nové knihy Sůl moře došlo na autogramiádu, která byla šílená - nejen proto, že tam bylo samozřejmě hodně lidí ale i hrozné horko. Jen tak tak jsem ustála tu frontu a když se mi Ruta podepisovala, ani jsem jí nestihla říct, jak moc je skvělá a úžasná, protože jsem to prostě nezvládla, což je u mě klasika - v hlavě to můžu přehrát celé stokrát ale v reálné situaci? Nene. Každopádně mám podepsanou knihu i s věnováním a Ruta je prostě skvělá.
Poté jsem se byla podívat i na besedě s Christopherem Paolinim, který napsal sérii Dračích jezdců. Bylo neuvěřitelné s ním být v jedné místnosti, já jeho knížky čtu už od dvanácti, jedenácti let a pořád je zbožňuju. Byl vtipný, hodně jsem se nasmála, prozradil na sebe spoustu věcí (např. že vykopal z nudy na zahradě jámu, a že Eragon se původně jmenoval Kevin), předčítal úryvky ze svých knih, dokonce i v elfštině (legendární) a opět odpovídal na různé otázky i ohledně páté knihy (?)
"Bude se jmenovat nějaká postava v příští knize Kevin?"
"To ještě nevím, ale pokud ano, tak zemře strašlivou smrtí."
Autogramiádu u Paoliniho jsem vzdala ve chvíli, kdy ho lidé málem ušlapali - stačil mi zážitek. Navíc jsem za chvíli už musela na vlak, a chtěla jsem ještě strávit nějaký čas s kamarády.
Celkově jsem si celý den neskutečně užila, dokonce jsem i vyhrála knížku Akta Illuminae, a to neprodejnou verzi před poslední korekturou. Ale hlavně jsem viděla spoustu skvělých lidí a byl to jeden z nejlepších zážitků tohoto roku!
Mějte se krásně,
Em
Žádné komentáře:
Okomentovat