Kdysi jsem si psala seznamy věcí, kterých chci za určitý rok dosáhnout. Letos ale tak nějak nevím, co bych vlastně chtěla - rozhodla jsem se přijmout věci tak jak přijdou a mým hlavním cílem je být hodně pozitivní. Co nejvíc to jde, užívat si maličkostí a zkrátka žít a nevšímat si těch lidí, kteří se vám snaží zkazit náladu nebo znepříjemnit život.
Což někdy bývá dost těžké - já osobně jsem hlavně člověk, který si všechno bere moc doslova a moc nad vším příliš přemýšlí. Ale poslední dobou jsem se docela dost dokázala odpoutat od negativních lidí a názorů a dělá mi to radost. Já sama si dělám radost.
Přestala jsem se trápit se školou, s lidmi, kteří nenaslouchají - zkrátka jsem se rozhodla, že to co budu v životě dělat bude proto, abych dokázala něco sama sobě a ne ostatním. A myslím, že to je to nejdůležitější.
Mým hlavním cílem je splnit si v roce 2017 nějaké sny. Jeden už mám z části splněný - dostala jsem k Vánocům lístek na koncert The 1975, což je moje oblíbená skupina a hrozně se těším <3 Další, pro mě aktuálně neskutečně důležitou věcí, je dostat se do programu "Rok ve Francii."
Jedná se o něco, co by změnilo celý můj dosavadní život ale hlavně i mě. Jsem si jistá, že by mi to přineslo spoustu zkušeností a hlavně bych se skvěle naučila jazyk a poznala spoustu nových lidí a možná i dospěla.
Rozhodla jsem se, že tedy udělám všechno pro to, abych se tam dostala. Samozřejmě, že se toho bojím, děsí mě to, ale zároveň vím, že jinak se přes všechny ty moje věčné "strachy" prostě nepřenesu, než když pojedu někam úplně sama.
Takže tak. Shrnuto, co mě čeká a možná i mine, ale...chápeme se.
Em
Úvod tohohle článku je skvělý! Určitě s tebou souhlasím, je důležité být se sebou spokojená a dělat si radost. Nedávno jsem na to psala článek. :)
OdpovědětVymazatRok ve Francii ti strašně přeju, pokud se ti to naskytne, nepřemýšlej a jeď! :) Mimochodem děkuju za tip na tu kapelu a taky za komentář u mě na blogu. Já jsem si dávala docela dlouhou pauzu, ale teď to snad už půjde. :) Tvůj blog se mi moc líbí, dávám si ho do záložek. A myslím, že si tě pamatuju, opravdu už je to dávno. :)
Ell: S Francií ti hrozně držím palce a zároveň máš můj obdiv, protože já se bojím i tří dní v Londýně u cizí rodiny :)
OdpovědětVymazat