sobota 11. února 2017

#19 Jak na čtení v cizích jazycích?

book and read image

Ahoj!

Dneska jsem se rozhodla přijít s článkem, který by možná mohl několika z vás pomoci. Zveřejním v něm svoje tipy a triky na to, jak začít číst knihy v cizích jazycích- v tomto článku to konkrétně platí pro angličtinu, ale není v tom žádný rozdíl pro ostatní jazyky.

Doufám, že vám to třeba v něčem pomůže a rozhodně mi napište do komentářů jak jste na tom se čtením v cizích jazycích vy a jaké jsou vaše tipy! :)

úterý 7. února 2017

#18 Ples tanečního studia


Nevím jestli jsem se o tom už v některém z předchozích článků zmiňovala, ale před rokem jsem se odhodlala začít chodit na tancování, konkrétně na latinu. Není to párová latina, ale děláme tam sestavy pro větší počet lidí, a zjistila jsem, že mě to neskutečně baví a naplňuje. Oproti atletice to byla obrovská změna - skvělý kolektiv lidí a mnohem větší prostor pro vyjádření sama sebe. Ale tancování celkově bych chtěla ještě v budoucnu věnovat celý článek, takže dneska vám povím "jenom" o plesu, který se konal 4. února 2017.

Celkově byl ten den něco úžasného. Dopoledne jsem upekla dort mojí kamarádce, která tam s námi taky vystupovala a měla zrovna v ten den narozeniny, takže jsme to tam zároveň skvěle oslavily. S dortem jsem se vážně překonala, nikdy jsem tak hezký (a asi i dobrý) neupekla. Udělal radost a všem chutnal, takže to byla hned první radost celého večera <3





Dorazili jsme na generálku, náš lektor přišel rovnou s kufrem a taškou napěchovanou věcmi (na jeho obranu - jenom tak třetina z toho byla údajně jeho), vyzkoušeli jsme si prostor a taky zjistili jak moc klouže podlaha. No a potom už jsme jen tak pozorovali ostatní tanečníky a tanečnice a pomalu se chystali na naše vystoupení, taky jsme se hrozně přecpali ještě spoustou dalšího jídla co tam byla a tak podobně.

Byla jsem hrozně nadšená, protože přišlo několik mých kamarádek, a ještě mamka s její kamarádkou, takže to bylo moc super, a hrozně jsme si to s holkama užily. Vystoupení jsem nezkazila, naopak jsem si to celé hrozně užívala a smála jsem se celou dobu.

Potom už jsme se jenom dívaly na zbylá vystoupení, povídaly si, smály se a celý večer provázela naprosto skvělá atmosféra. Musím říct, že přesně pro takové zážitky se vyplatí překonat strachy z něčeho nového, protože kdybych nezačala tancovat, tohle bych nikdy nezažila <3 A jsem si jistá, že před rokem bych nebyla schopná vystoupit před tolik lidí bez nějaké velké trémy a stresu, takže rozhodně jsem se posunula díky tancování dál i po téhle stránce.

Jsem zkrátka hrozně ráda, jak ten večer nakonec dopadl, rozhodně jsem si to užila a prosím, víc takových dní <3

Mějte se krásně,

Em

pátek 3. února 2017

#17 Knižní radosti | Sůl moře & Sputnik, má láska

Sůl moře Sputnik, má láska

Vítám vás u dalších knižních radostí, rubrice, ve které se s vámi vždy podělím o názor na knížky, které jsem v poslední době přečetla. Bohužel teď nemám čas a vůbec nečtu, což mě dost mrzí, ale doufám, že to ve volnu napravím :)

Ráda bych začala knihou Sůl moře od mojí oblíbené autorky Ruty Sepetysové, kterou jsem měla i tu čest osobně potkat na literárním festivalu v Praze. Pro mě to je opravdu čest protože Ruta píše úžasně, přečetla jsem od ní její dvě knihy o válce a hrozně se mi líbí, jak knížky o tomto tématu zajímavě podává.

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé.
Čtyři tajemství.

Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít.

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž líčí jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.


Knížku jsem přečetla za jediný den. Pořád tomu úplně nevěřím, ale natolik mě děj vtáhl jako už dlouho ne. Poslední stránky jsem úplně hltala očima a hrozně se mi líbila drobná návaznost na knihu V šedých tónech kterou jsem četla už dříve. A co je nejdůležitější - Ruta píše o jedné největší námořní katastrofě, o které jsme se třeba my osobně ve škole vůbec neučili, takže rozhodně vám kniha dá i něco do dějepisu.

Když jsem byla na besedě s ní a mluvila zde právě o této knížce, zaujalo mě jak zároveň všechny podporovala v tom aby jí řekli příběhy svých rodin, své příběhy, aby psali o válce, jak je to důležité. Je to opravdu úžasný člověk, neskutečně inspirativní a milý. Knihy od ní vám rozhodně doporučuji!

Druhou knihou je Sputnik, má láska od Harukiho Murakamiho. Je to moje první knížka, kterou jsem od něj kdy přečetla, a bylo to pro mě něco úplně nového. Nikdy jsem nic podobného nečetla, je to naprosto ojedinělý styl psaní a rozhodně mě to příjemně překvapilo.

Kdo zná román Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy… Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů – zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti.


Po dočtení jsem byla...zmatená. Díkybohu za doslov překladatele, kde se mi dost věcí osvětlilo. Myslím, že Murakami ve svých knihách dokáže skloubit neskutečnou jednoduchost a zároveň složitost, spoustu otázek a věci, kterým úplně asi všichni neporozumí - ale vyloží si je každý po svém. Mrzí mě, že jsem konec úplně nepochopila, ale kniha mě rozhodně bavila a už jsem si půjčila od tohoto autora další a jsme na to moc zvědavá.

Sama nevím, jak toto konkrétní dílo popsat. Zamilovala jsem si postavy. Jediné co mi na knížce vadilo byla právě taková ta zmatenost, otevřený konec, nevysvětlené věci - nebo takhle, byly vysvětlené ale já to prostě nepochopila. Rozhodně nad knihou budete přemýšlet ještě dalších pár dní, ale stojí za přečtení.

Tak, tohle by byl konec mého opět vyčerpávajícího článku o knihách, a určitě mi Vy dejte vědět co teď třeba právě čtete, nebo jaké knížky vás nikdy neomrzí, jsem zvědavá! :)

Mějte se krásně,

Em

-----------
Zdroje obálek a anotací: Goodreads