Ahoj!
Únor byl měsícem, kdy jsem se jen utvrdila v tom, že prostě nejsem schopná vydávat pravidelně články (i když bych si to strašně přála). Takže tímto se Vám omlouvám, ale ve škole toho bylo (a pořád je) hodně a neměla jsem vůbec žádnou energii. Ani jsem nepřečetla skoro žádné knížky! Myslím, že únor je nejvíc kritický měsíc - v lednu jste ještě odhodlaní začít ten nový rok nějak pořádně, ale únor je zkrátka hrozně vyčerpávající. Ještě že je to nejkratší měsíc.
Teď už je ale březen a začíná pomalu přicházet jaro, které já miluju, a po téhle dlouhé zimě je sluníčko to, co vážně potřebuju. Hned to hezčí počasí člověku dodá lepší náladu a povzbudí ho. Jarní prázdniny už mám za sebou, a užila jsem si je na horách s rodinou. Letos byl aspoň přírodní sníh, takže jsme si krásně zalyžovali.
Plánovala jsem, že budu o prázdninách hodně číst, a vzala jsem si s sebou na hory tři knížky - všechny jsem je začala číst, a ani jednu jsem nedočetla. Prostě to nějak nešlo, musím se už naučit umět vypnout a zpomalit, ale ty tři knížky mě ani moc nezaujaly, tak to možná bude i tím.
Potom toho bylo strašně ve škole, takový ten tlak a únava, kdy už prostě nemůžete, a samozřejmě se mi podařilo onemocnět, naštěstí je to jenom taková ta rýmička a ztratila jsem hlas, což až na to že máme teď spoustu akcí se sborem, tolik nevadí.
Každopádně i za těch několik týdnů stresu se mi podařilo vyrazit někam s kamarády, přečetla jsem dokonce i jednu knížku, vyšla nová hudba, a shlédla jsem jeden a půl filmu.
Když jsme u těch filmů, každý rok sleduji alespoň zpovzdálí předávání Oscarů. Považuji to za dost snobskou - nebo ne snobskou, ale nemůžu najít to správné slovo - povýšenou (?) akci, kde se jen celebrity předhání kdo má dražší šaty, dražší šperky a mladšího přítele / přítelkyni. Samozřejmě ne všichni, samozřejmě je neznám osobně, ale přijde mi to jen jako hrozná přetvářka a o filmy samotné jako by už tolik nešlo. (I tak se tam chci ale jednou podívat i reálně.)
Letos jsem z toho ale byla celkově dost zklamaná - La La Land a 14 nominací? Je to ten film, z kterého jsem viděla jen polovinu, protože jsem to nějak nemohla dokoukat - není to špatné, ale muzikály moc nemusím, a štve mě, že to dostalo tolik nominací a Oscarů jen proto, že se teď podobné věci netočí a tohle byl hrozný "boom". Celkově sem tam ale letos ani neměla moc favoritů.
Aspoň jsem ale shlédla jiný film, který dostal Oscara minulý rok - Spotlight. A rozhodně vám ho doporučuji, je to skutečně povedený snímek a je podle skutečných událostí, což mě zároveň i dost šokovalo.
Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams a Liev Schreiber v hlavních rolích skutečného příběhu, ve kterém reportéři amerického deníku The Boston Globe odhalili masivní skandál zneužívání nezletilých představiteli místní arcidiecéze. Případ neměl dopad pouze na pár obviněných duchovních, ale otřásl celou katolickou církví.
Při rekonstrukci starého hřbitova objevili dělníci v jedné z rakví lebku, do níž byl vražen velký hřeb. Bylo jasné, že nebožtík zemřel násilnou smrtí. Na místo hrůzného nálezu byli přivolání detektivové z oddělení vražd - začínající Richard Krauz a zkušený Eduard Burger. Kolotoč vyšetřování se roztočil. Detektivové záhy zjišťují, že nebožtíkem je bývalý kostelník z kostela svaté Barbory. Vyšetřování však probíhá k nelibosti všech - vyšších míst i církve samé. Proč? Krauz s Burgerem i přesto pokračují v pátrání...
Musím říct, že se mi tady docela náhodně sešly film a knížka související s církví, nevím čím to je 😄 Každopádně vám všechno rozhodně doporučuji!
Dál jsem ještě zkoukla první dva díly minisérie Big Little Lies což je filmová adaptace knihy Sedmilhářky od Liame Moriarty, o které už jsem se zmiňovala v jednom článku a rozhodně vám seriál i knížku doporučuju. Obsazení je mimochodem skvělé.
No a celý článek bych jen zakončila zmínkou o festivalu jídla, na kterém jsem dnes byla s kamarádkou a který se skutečně povedl. Nejen, že bylo naprosto nádherně, což mě nabilo pozitivní energií, ale to jídlo bylo hrozně výborné a skvělé a moc jsem si to užila.
A co vy? Jak se máte? :)
Mějte se krásně,
Em
----------------
Zdroje
Ell: No, souhlasím s tebou - únor taky není jeden z mých oblíbených měsíců :) Na La La Landu jsme nedávno byly s kamarádkami v kině. Je to hrozně vtipné, chodím s některými do třídy už devět let, pořád si říkáme, jak někam vyrazíme a nikdy z toho nic nebylo. Pak stačila jedna nudná suplovaná hodina OV, mobil s připojením k internetu a šest holek, aby se domluvil společný oběd v pizzerii a kino. Ačkoli to byl krásný pátek, tak samotný film byl zklamání - první půlka se držela kouzelné muzikálové atmosféry, ale ta druhá se mi moc nelíbila a konec mi přišel úplně na hlavu. Tak snad příště :)
OdpovědětVymazatKdyž jsi psala o nové hudbě, tak jsem si nemohla nevybavit nové album Eda Sheerana a hlavně moje dva favority odsud - Nancy Mulligan a Galway girl. Nechápu to, ale ta inspirace v irské hudbě je neskutečně chytlavá :)
A musím pochválit článek - krásně se u něj relaxuje :) (A popravdě i dobře prokrastinuje :D)